Je samozřejmě otázkou možné účelovosti, pokud si obžalovaný mění obhájce v průběhu řízení opakovaně, čímž dává zpravidla najevo nespokojenost s jejich prací (důvod samozřejmě může být i jiný). Nicméně to ještě neznamená, že takový postup nemůže uplatnit. Právo na změnu obhájce může bezpochyby realizovat opakovaně a soud musí takový postup přijmout jako fakt. Děje se tak pouhým oznámením o změně osoby obhájce. Osoba obhájce je nadána v určitých případech samostatnými právy, která musí vykonávat vždy v zájmu klienta. Tedy zvolit si obhájce obžalovaný v určité lhůtě musí, ovšem takto zvolený obhájce musí dále dostat prostor se s obsahem spisu seznámit alespoň rámcově (spíše tvrdím, že musí mít prostor širší). Nejde proto jednoduše říct, že má tzv. lhůtu 24 hodin na převzetí obhajoby, tedy nastudování případu. Je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud je taková lhůta obžalovanému stanovena. Otázkou je, zda tak soudce učinil, tedy tak rozhodl, jakou formou (opatřením, usnesením). Rozhodnutí ve stylu : obžalovanému se stanoví lhůta 24 hodin pro volbu obhájce, po jejím marném uplynutí mu bude ustanoven obhájce ze seznamu advokátů. Jde tu totiž o lhůty dvě. Jednu pro volbu nového obhájce a druhou pro samotného obhájce na seznámení se se spisem. Představa, že dnes si obžalovaný Rath dnes nového obhájce a ten do zítřka zpracuje závěrečnou řeč a tu též přednese u soudu je iluzorní. Jak soud má svůj čas na přijetí rozhodnutí, tak obhajoba musí mít čas na přípravu pro hájení práv obžalovaného. Jinak se vracíme zpět mimo mantinely „demokratického právního státu“.

autor: JUDr. Petr Hampel Ph.D.  |  zdroj: advokat-hampel.cz